Čovjek ne živi samo od jela i pića, zato čitajte također moje životne priče o
A person is alive not only by eating and drinking, so read also my life stories about interesting situations with multi-culti!/
Nejen jídlem a pitím je člověk živ, proto čtěte též mé životní příběhy o zajímavých situacích s multi-kulti!
(Další zajímavé články najdete na blogu spřátelených stránek Travelife.)
Čoby obchodného riaditeľa jednej nemenovanej slovenskej železničnej spoločnosti ma pracovná cesta zaviedla (aj s mojimi podriadenými) za mojim srbským kolegom. Riešili sme kvalitu a včasnosť jedného (a jediného) vlaku, ktorý naše krajiny vtedy spojoval a o ktorom som hovorieval, že keď ten ide včas, tak je to mimoriadnosť v doprave.;-).
Mám rád euro. Mám proto mnoho důvodů.
Mířili jsme z návštěvy Černé hory automobilem domů, ale zvolili jsme trasu podél pobřeží Jadranu (Ulcinj/Ulqin - Rijeka (- Warszawa)). Cestou jsme se ubytovávali neplánovaně všude možně, nejčastěji u domácích (Dubrovnik), ale povedly se noclehy i na vysokoškolských kolejích plných komárů a do rána rozjařených exotických studentů (Split) i v...
Raz za čas sa lenivo odovzdáme do rúk cestovnej kancelárie s jej ponukou all inclusive. Vyskúšali sme to aj v takých typicky all inclusive destináciách ako je Turecko, Egypt, Dominikána a Grécko (a tak môžeme porovnávať).
Kupovali jste již někdy něco od prodavačů, pobíhajících po nástupišti podél vlaku během jeho pobytu ve stanici?
Během jedné z mých četných pracovních cest jsem se dostal i do druhého největšího maďarského města (Miskolc) a tudíž i do mého kraje takřka rodného. I toto město splňuje všechno, co člověk od Maďarska očekává - termální lázně (zse dokonce jeskynní), vynikající jídlo a víno a… krásné a zejména temperamentní ženy.
V roku 1989 padla tzv. železná opona a i my sme sa vybrali poznávať do tej doby zakázaný svet. Boli sme vtedy plní euforie; k nášmu príjemnému prekvapeniu však nielen my, ale aj ľudia v susedných krajinách na západ od nás (teda len do doby, než poznali, čo sme zač…).
Už dávno som si zamiloval niekoľko zemí na svete (skoro všetky) a medzi nimi aj Taliansko.
V roku 1989 padla tzv. železná opona a i ja som sa vybral poznávať do tej doby zakázaný svet. Čoskoro sa medzi mojich favoritov (asi i s ohľadom na moju južanskú náturu) zaradilo Taliansko. Skoro každý september viedli moje cesty do tejto krajiny; vždy až na juh, min. do regiónu Calabria, ale skôr Sicilia.
Milujem anomálie a podivne vedené štátne hranice patria k nim.
