Strogo zapreshcheno

Coby tehdejší manžel své běloruské partnerky jsem byl morálně povinen navštívit i její rodiště (Minsk) a (a to zejména) i její mámu (nebo, chcete-li, mou tchýni;-)); její otec žil jinde a vztahy s nimi moc neudržoval.

Vybrali jsme se tedy vlakem Praha hl. n. - Moskva Bel. v. do tohoto hlavního města Běloruska (vzpomínám si, jak jsem se tehdy při této nikoliv krátké cestě přežral sladkostí typu gelée medvídek a jak mne i den poté bolelo břicho (a nepomohla mne ani místními tak oblíbená vodka)).

Za pohraniční řekou Bug začínal pro mne neznámý svět, který mne byl vykreslen jako Československo po normalizaci.

Byla to bohužel pravda a já jsem se s ní seznámil již v první (a tedy pohraniční) běloruské železniční stanici Brest Centr. v. (pozor - neplést s bretaňským, mnohem příjemnějším městem Brest ve Francii - toto je bývalé polské město Brest), kde kromě zdlouhavé a nepříjemné celní a pasové kontroly (opět pozor - i zde je běžné, že nějaký uniformovaný orgán zmizí i s Vaším cestovním dokladem (tedy cestovním pasem) někam do ústraní a Vy můžete pouze doufat, že se s ním ještě někdy setkáte (myslím s tím svým dokladem tedy)) se mění i podvozky ubytovacích vozů (končí zde totiž normální rozchod a začíná široký).

Po kontrole a výměně podvozků jsem již na té "správné" (tedy širokorozchodné) straně nádraží objevil na nástupišti u výpravní budovy nějakou skulpturu (coby povinnou uměleckou či ideologickou součást i nádraží).

Rozhodl jsem se si jí vyfotografovat do mého alba zážitků z této "exotické" země. Fotografoval jsem přes ZAVŘENÉ okno vlaku (ani mne nenapadlo provokovat místní orgány vystoupením z něj) netuše, že činím něco nekalého.

Chyba lávky - za chvíli byl u mne nějaký uniformovaný orgán a normálně (tedy pro mne spíš nenormálně, drze) se mi sápal po fotoaparátu opakujíce slova "strogo zapreshcheno!".

Nejdříve mne vyrval fotoaparát z rukou, poté mne vyrval z něj film (tehdy jsem ještě měl pouze analogový přístroj) a osvětlil jej bez ohledu na mé protesty, že na něm mám mnoho (i pro něj) neškodných (a pro mne cenných) snímků.

Jenže arogance moci takovým slovům nerozumí - "bez bumazhki ty kakashka i s bumazhkoy chelovyek"...

Máš povolení k fotografování v pohraniční stanici?

Nemáš!

A toto je pohraniční stanice - a tudíž celní prostor!

A v něm se fotografovat nesmí.

Nic!

Ani památník osvoboditelům této stanice (celního prostoru (sic!)) od nacistů!

Welcome to Belarus!

PS:

Kdyby Vám tato epizoda přišla moc exotická, měli jste navštívit pohraniční železniční stanici Plaveč na slovenské straně slovensko-polské hranice a zkusit fotografovat z Polska přijíždějící vlak v době před vstupem obou těchto krajin do Evropské unie, resp. Schengenského prostoru...