Slováčisko!

Jsou země rodné, jsou země, které považujete za rodné, jsou země neúrodné a jsou země úrodné. Prošel jsem si během svého života všemi těmito typy.

Byl jsem vychováván pod praporem internacionalismu (a dosud pod ním stojím (nebo jdu, běžím, plavu, letím, sedím, ležím, klečím... to je nepodstatné)).

Do jedné z těch výše označených zemí jsem se shodou nemilých náhod (nebo nenáhod(?)) dostal. Ačkoliv jsem se asimilaci bránil (mám totiž raději milováni, než jen pouhé asi milování) se slovy, že to není nutné, neb mne přijmou (anebo nepřijmou) takového, jaký jsem, do půlroku bylo po všem - byl jsem asimilován, a to důkladně...

Ve finále to ovšem mělo i svou negativní stránku. Tou byla častá okamžitá ztráta zájmu ze strany nejedné krásné, mladé, vzrušující a chtivé představitelky opačného pohlaví o mou osobu po zjištění, že jsem pouze asimilován...;-) Přínosem samozřejmě nebyl ani názor/obava jejích rodičů (hlavně tedy jejího otce), že jim chci unést ji, jejich (bůhchráň jedinou(!)) dceru do zahraničí. 

Slováček, Slovák, Slováčisko(!)

PS:

Nakonec všechno dobře dopadlo. 

Jsou sice země rodné, jsou sice země, které považujete za rodné, jsou sice i země neúrodné, ale jsou i země úrodné. Prošel jsem si během svého života všemi těmito typy a v té posledně jmenované jsem i něco urodil.:-)