Ruština

Navštívil jsem prvně v životě Pobaltí, konkrétně Lotyšsko a jeho hlavní město Rīga s okolím (pláže v Jūrmala). Samozřejmě jsem si byl vědom pohnuté historie Pobaltí, zejména toho, jaký má vztah k Rusku. Snažil jsem se tedy moc rusky neprojevovat (bohatě stačí, jak se jmenuji (Igor), neb mám jméno považované za ruské (byť nezní měkce a hlavně pochází z Islandu (Ingvar - ten, koho ochraňuje bohyně plodnosti (sic!)))) a i v hotelu na recepci a v restauraci komunikovat raději anglicky (neb lotyšsky neumím). (Ostatně, byl jsem na ignorování ruštiny zvyklý i z Warszawa, kde jsem tehdy žil, neb Poláci ruštinu též moc nemusí… (z cca 40 mil. polských občanů jich rusky mluví jen cca 20 tis.).)

Ruština mi je (logicky) bližší (mám i jedno z mých dětí ruskojazyčné), ale raději jsem se tedy překonával se svou angličtinou.

Během pobytu v hotelu jsem se s personálem celkem sblížil (s tím já coby extrovert nemám žádný problém) a tak jsem byl dotázán, odkud jsem (poznali jasně z mé angličtiny, že anglicky mluvící země to nebude;-)). Když jsem jim vysvětlil můj příběh (Slovensko - Česko - Polsko (do Francie a Černé Hory jsem se stěhoval až poté)), dostal jsem dotaz, či umím rusky…

Jako slušně vychovaný kluk jsem se přiznal, že ano a očekával jsem jejich reakce.

Reakce byla jen jedna a byla rychlá - přepnuli okamžitě do ruštiny.

Udivilo mne to a oni můj údiv zaregistrovali. Vysvětlili mne rozdíl mezi náladou ve společnosti na ulici či jinak krásném promenádním nábřeží splavné řeky Daugava a profesionálním obchodním proklientským chováním.

Náš zákazník, náš pán:-)