Nikdy

Byli jste někdy v kostele?

Velkou část svých exkurzí po Grand Paris pro mé české a slovenské klienty končím na nádraží Paris Gare de Lyon, odkud odjíždí mimo jiné vysokorychlostní vlaky (do Lyon (jak název nádraží napovídá), Marseille, Barcelona atd.) a které jim s hrdostí ukazuji (profesní deformace;-)).

Zaujme je samozřejmě i hra cestujících na klavír v nádražní hale přistavený, jehož melodie se mísí s nádražní znělkou a se sporadickým hlášením pro cestující (žádný akustický smog známý např. z nádraží Praha hl. n. tedy).

Je však ještě jeden (a sice ten hlavní) důvod, pro který zde své turisty vodím.

Tím je zdejší nádražní restaurace.

Byli jste někdy v barokním kostele?

Tato restaurace vznikla (spolu s výpravní budovou jako takovou tedy) v roce 1900 při příležitosti výstavy Expo 1900 Paris (spolu s dalšími významnými a dosud turisty hojně navštěvovanými památkami ve městě) a inauguroval ji dokonce tehdejší francouzský prezident Émile Loubet. Je ztvárněna ve stylu néo-baroque a belle époque a její velmi bohatá nástěnná a stropní sochařská a malířská výzdoba znázorňuje všechny regiony, do kterých kdysi z tohto nádraží odjížděly (a odkud samozřejmě i přijížděly) vlaky. Její součástí jsou i salonky, ztvárněny každý jinak, všechny však podle některé ze subsaharských zemí, které byly kdysi francouzskými koloniemi.

Tato restaurace patří tedy mezi světovou špičku nádražních restaurací, nedominuje-li jí tedy přímo. Totéž platí samozřejmě i o její kuchyni, bez ohledu na zařazení celé francouzské kuchyně na seznam nehmotných kulturních památek UNESCO, kam patří pouze 4 kuchyně světa celkem.

(Např. pouze zde dostávám k pivu jako pochutinu česnek. (Domníváte-li se, že poté musím se svými turisty komunikovat přes respirátor, jste na omylu - česnek je totiž naložen v olivovém oleji a zbaven svého silně aromatického zeleného jádra dávající mu jinak onen charakteristický zápach a tím pádem si zachovává svou charakteristickou chuť, nikoliv však arómu.))

Před touto národní kulturní památkou a světovou cateringovou špičkou tedy dávám svým českým a slovenským klientkám pokaždé jeden (a sice tento) záludný dotaz: "Přijala byste nabídku od muže, o kterého máte jinak zájem, na první rendez-vous do nádražní restaurace?".

Tipněte si jejich reakce!

Cca 99 % mých klientek odpovídá (a to dle mého očekávání) záporně, že tedy samozřejmě nikdy.

Fuj!

Humus!

Všechny si asi v ten moment představují buffet ve stanici Kysak...

Poté poprosím všechny účastníky zájezdu (určitě znáte ten film, heč!), aby mne následovali.

Tipněte si jejich reakce po vstupu do restaurace!

I muži tasí fotoaparáty…

Byli jste někdy v barokním kostele, ve kterém by Vám kromě (mešního) vína nabídli např. i bœuf bourguignon (tedy hovězí po burgundsku)?;-)

PS:

Jak je však v Paris starým dobrým zvykem, i tato turistická rarita (podobně jako (a nejen) Tour Eiffel) byla (v roce 1966) navržena na demolici, aby poté (již v roce 1972) byla prohlášena za národní kulturní památku (sic!).