Není km jako km.

Mám rád euro. Mám proto mnoho důvodů.

Byl jsem příjemně překvapen, že v Černé Hoře (pravda, bez souhlasu Evropské centrální banky) je oficiální měnou euro. Nemusel jsem tak v peněžence mít kromě polských zlotých (měny naší tehdejší hostitelské krajiny), českých korun (měny mé druhé domácí krajiny), eur (měny mé první domácí krajiny), maďarských forintů (měny krajiny, do které často chodíme na návštěvy z mé první domácí krajiny) ještě něco dalšího (a na platbu bankovní kartou v těchto destinacích raději zapomeňte!).

Při naší návštěvě sousední země Bosna a Hercegovina jsem si proto vůbec neuvědomil její měnové reálie a nebylo tomu jinak ani při návštěvě jejího snad nejhezčího města Mostar s jeho ikonickým, po balkánském konfliktu znovu postaveným středověkým mostem nad kouzelnou (a níže dokonce i splavnou) řekou Neretva. Z letargie mne nevytrhla ani návštěva skvělé (jak jinak) zahradní restaurace nedaleko onoho mostu při pohledu do jejího menu, kde všechny položky měly uvedenou cenu v eurech.

Poručil jsem si místní (jak jinak) jídlo hadžijski ćevap 15,00 km za 8 euro. Jídlo bylo vynikající, polosuchá Graševina 6,00 km za 3 euro samozřejmě též. Jen jsem pořád nechápal ty vzdálenosti v kilometrech a tak jsem se rádoby vtipně číšníka na to zeptal, či tedy to čevapčiči bude mít špejli dlouhou 15 km.

Velkoryse se usmál, ale když pochopil, že se evidentně nechytám, vysvětlil mne význam zkratky km. Zalapal jsem po dechu, neb další měnu (konvertabilní marku) jsem tedy s sebou fakt neměl, chystal jsem se spíše na chorvatské kuny na další den. Ta eura v menu byla totiž jen pro orientaci (jako ceny v amerických dolarech v kazašských hotelích, ve kterých ovšem musíte stejně platit v kazašských tengech).

Nakonec všechno dobře dopadlo, zaplatili jsme (neoficiálně) v eurech a odnesli si nový zážitek do naší sbírky.:-)