Nabídka, která se neodmítá

Rum nepiju a doutníky nekouřím.

Nejsem ani stádovým typem a tak jsem zůstal před problémem, jak strávit čas během povinné zastávky (spíše tedy "nenuceného" nákupu rumu a doutníků) při výletu k vodopádům Salto el Limon (jejicž voda skutečně měla žlutou barvu) nedaleko města Samaná v Dominikáně.

Můj pohled zaujala (jak jinak) místní dívčina, kreolka. Kreoli jsou považováni za střední třídu v zemi a bělochy tudíž též vnímají za polobohy. Dívčina byla evidentně v pubertě, nicméně se chovala velmi úslužně a evidentně ji těšil zájem mého objektivu o mé okolí, včetně o ní.

Když už jsem si myslel, že popojdu dál, zastavil mě postarší muž z jejich komunity. Říkal jsem si, aha, už je to tu, zaplať nebo vymaž fotografie, nečeká-li mne tedy ještě něco horšího…

K mému obrovskému údivu jsem od něj dostal nabídku vzít si onu dívku za manželku. Po ujištění se, že se nejedná ani o jazykové nedorozumění a ani o můj zlý sluch, ale o naprosto seriózně myšlenou nabídku, jsem poněkud zkoprněl a začal řešit problém, pro mne do té doby naprosto neznámý. Jak mám tuto nabídku odmítnout, jak vysvětlit mou situaci a jak přitom nikoho neurazit? Vím, že existuje možnost "vykoupení se" v podobě adopce, ale to spíše dětí, než manželek, či?

Čekáte romantický happy end v podobě "Nakonec jsem sebral odvahu a… vzal si ji za manželku."?

Musím Vás zklamat - vysvobodila mne má skupina, navrátivší se s nakoupenými rumy a doutníky a zejména vedoucí zájezdu, znalá místních poměrů.

PS:

Nefotografujte místní slečny v rozvojových zemích, mohou Vám zůstat jako manželky!:-)