Burger není ortophoto mapa...

Fotografování je věda.

(Je možné, že jsem aktuálně rozvířil vášně těm, kteří si nekoupili a priori telefon, ale fotoaparát značky např. Apple Inc..)

Fotografování je věda, která se dokonce dá studovat. Dá se studovat z úhlu pohledu technického (což je velice zásadní záležitostí) nebo z úhlu pohledu estetického (což je neméně zásadní záležitostí).

Jsou na světě elitní fotografové, leč obvykle specializováni (např. na krajinu, architekturu, dopravu, přírodu, portrét, akt...).

Relativně novodobou specializací je fotografování jídel (včetně nápojů).

Cože?

Jídel?

Proč právě jídel?

Co je na tom specifického, kdyby tedy měla být ta jídla vůbec fotografována?

Smí se ta jídla vůbec sníst, nebo jsou určena jen na fotografování?

Samozřejmě, že se ta jídla smí sníst (a dokonce se ani nemusí předtím fotografovat;-)).

Nicméně, fotografují-li se, mělo by být pro jejich fotografování dodrženo několik pravidel (přičemž to 0. si napíšeme až jako poslední, ačkoliv to na první pohled zní jakkoliv nelogicky).

1. Jako při každém fotografování je nutné brát ohled např. na násvit, hloubku zaostření, expoziční čas, kompozici atd.. Jídlo bez toho je jako žena bez sex appeal - neurazí, ale ani nevzruší (a neprodá se;-)).

2. Každý typ jídla vyžaduje jiný úhel pohledu (např. těstoviny mohou být fotografovány seshora (půdorys) nebo zešikma (panorama), burger jedině zboku (bokorys/nárys).

3. Velkým uměním je fotografování jídel, která jsou těžce aranžovatelná - halušky přece jen nejsou svatebním dortem.

4. Fotografie jídla nesmí být rušena nadbytečnými prvky, jako je např. příbor nebo sklenice s nápojem (není-li to tedy vyloženě cílené) a už vůbec ne např. popelníkem (bez ohledu na to, či v něm něco je nebo nikoliv) či účtenkou apod.. Např. pro porovnání s fotografováním jiných cílů platí, že když se fotografuje fotomodelka, tak tašku s líčidly též dá stranou a nápodobně jen amateur vyfotografuje interieur se svou pohozenou bundou nebo batohem v něm, chce-li prodat např. byt...

5. Fotografie i toho nejlépe naaranžovaného jídla od profesionálů kuchařů se dá pokazit jejím neprofesionálním provedením od fotografů. Neobhajuji zde v žádném případě cliché, že profesionální fotograf musí umět udělat krásné dílo za všech (např. v případě exterieur povětrnostních) podmínek (též se tomu říká umění uplést z hovna bič (a dokonce s ním umět i švihat)). Jde jen o to, aby každá takováto fotografie byla brána jako propagační, nikoliv dokumentační. (V sociálních sítích (ale nejen tam) se totiž díky zpřístupnění fotografování takřka všem lidem (což mne osobně nevadí) rozmohl nešvar jménem nadužívání kvantity a podužívání kvality (což mne osobně vadí) bez ohledu na cíl fotografie a smysl/důvod fotografování (což je též rozdíl;-), což má za následek degradaci tohoto jinak krásného umění např. na pouhé řešení svých různých komplexů včetně egoismu nebo exhibicionismu apod.. (Ekonomický dopad na profesionální fotografy je přitom mimo záběr/účel tohoto článku.))

0. Konečně tedy přichází ten správný čas na ten zásadní bod.

PROSÍM VÁS, ZAČNĚTE JÍST AŽ PO VYFOTOGRAFOVÁNÍ ZÁJMOVÉHO JÍDLA.

Nejsem (tedy aspoň nikoliv v tomto směru) asociál, též se mi několikrát stalo (obvykle při velkém pocitu hladu), že jsem poškodil příborem (nebo jinak) přinesené jídlo, ale v ten okamžik jsem se zmohl na pouhé nadávání si, že jsem zapomněl si udělat předem jeho fotografii. Ovšem určitě jsem tak poškozené jídlo již nefotografoval (a už vůbec nepublikoval). Je to stejné faux pas, jako ta pohozená bunda...

PS:

Kritizovat mé fotografie jídel můžete i zde.;-)