Čovjek ne živi samo od jela i pića, zato čitajte također moje životne priče o
A person is alive not only by eating and drinking, so read also my life stories about interesting situations with multi-culti!/
Nejen jídlem a pitím je člověk živ, proto čtěte též mé životní příběhy o zajímavých situacích s multi-kulti!
(Další zajímavé články najdete na blogu spřátelených stránek Travelife.)
Jedu si takto vlakem po Kuala Lumpur - hlavním to městě Malajsie na bahenním soutoku dvou řek - šťasten, že mám místo, místo dokonce u okna (a dokonce ve směru jízdy) a že se mohu kochat pohledem na ubíhající krajinu a mimo jiné i na jednu z nejhezčích výpravních budov na světě. Vlak je rychlý, čistý a komfortní, což není...
Nedaleko čínských hranic se nachází severovietnamské město Sa Pa. (Zní Vám ten název povědomě? To je v pořádku, po něm je pojmenována největší vietnamská tržnice bývalého Československa - tržnice, ve které má česká (konkrétně pražská) policie často problém s uplatňováním českého práva…)
V jihosrílanském městě Matara jsme byli ubytováni v hotelu, obhospodařovaném smíšenou česko-srílanskou manželskou dvojicí. Paní byla Češka, pan Sinhálec. Sinhálský byl i jejich sluha - velmi úslužný a pracovitý… a skromný.
Rum nepiju a doutníky nekouřím.
V roku 1989 padla tzv. železná opona a i ja som sa vybral poznávať do tej doby zakázaný svet. Bol som samozrejme plný elánu a prázdny financií. Povinnou mojou výbavou tak boli potraviny a nápoje, vrátane, samozrejme, piva.
Práca ma zaviedla do krajiny, o ktorej som mal len mlhavé predstavy - Moldavsko - a hlavne do jej hlavného mesta Chişinău. Netušil som, v akej reči mi budú rozumieť, ako prijmú ruštinu, či aj tu bude spoločensky nutné si pripíjať mne nechutnou vodkou ako v celom bývalom Sovietskom zväze a vôbec čo ma v tejto zemi čaká po stránke kulinárskej....
V roku 1989 padla tzv. železná opona a i ja som sa vybral poznávať do tej doby zakázaný svet. K nemu patrilo i československo-západonemecké pohraničie vrátane oblasti Železná Ruda - Bayerisch Eisenstein s jej atypickou pohraničnou železničnou stanicou dnešného názvu Železná Ruda-Alžbětín/Bayerisch Eisenstein. Túto stanicu totiž pretína štátna...
V roku 1989 padla tzv. železná opona a i ja som sa vybral poznávať do tej doby zakázaný svet. Bol som samozrejme plný elánu a prázdny financií. Povinnou mojou výbavou tak boli nielen potraviny, ale i poľná kuchyňa, ktorú reprezentoval malý varič na pevné palivo.
Asi každý uprednostňuje jedlo pripravené z čerstvých surovín pred mrazenými. Nepatrím k výnimkám (aspoň v tomto) a tak som si neďaleko mesta Elbasani v jednom albánskom motoreste… no, motoreste… poručil kuracie mäso. Albánčina síce nepatrí k mojim silným stránkam, ale mal som so sebou miestneho experta - kolegu z práce - a tak som neočakával žiadne...
Máte chuť na streetfood alebo dávate radšej prednosť reštaurácii, samoobslužnej a niekedy aj luxusnej?
